Eva Kantůrková - život a dílo

Eva Kantůrková (1930 – dosud) je spisovatelka, novinářka a filmová scénáristka. Vystudovala filozofickou fakultu UK a pracovala v Československém ústředí knižní kultury. Byla signatářkou Charty 77 a v roce 1985 se stala její mluvčí. 7. května 1981 byla zatčena a obviněna za podvracení republiky. Důvodem bylo vydání její knihy Sešly jsme se v této knize, podrobnosti nejsou veřejně známy, souvislost může být publikování literárního textu bez souhlasu státních úřadů. Rok strávila ve vazbě a v březnu 1982 byla propuštěna. Nikdy nebyla odsouzena a trestní stíhání bylo po několika letech zastaveno. Po revoluci 1989 byla nakrátko poslankyní federálního shromáždění, byla spoluzakladatelkou Občanského fóra. Důležitou úlohu sehrála v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, kde působila do roku 2009.  

Ve své tvorbě často čerpá z osobních zkušeností, v románu Zahrada dětství jménem Eden vzpomíná na svoji maminku, také spisovatelku (Bohumila Sílová - autorka knih pro děti) a svoji babičku. Babičku zobrazila i v knize Po potopě (1969).  

Sešly jsme se v této knize (1980)- dvanáct + jeden rozhovor přímo s autorkou knihy, protagonistkami knihy jsou manželky mužů, kteří se pro své postoje dostali až do vězení. Spojuje je tedy úděl vyvrženců společnosti, ale toužily po všedním životě. Mezi zpovídané osoby patřily Olga Havlová, Věra Jirousová, Jarmila Bělíková, Marie Rút Křížková, Marta Kubišová a další. Kniha vyšla v samizdatu 1980, pak ve Francii a v Německu.  

Jen si tak maličko povyskočit (1966) - soubor povídek, první vydaná kniha. 

Smuteční slavnost (1967) - román spojený s problematikou kolektivizace, existuje i stejnojmenný film, ke kterému napsala scénář.  

Pozůstalost pana Ábela (1971) - zjevně inspirované poetikou Ladislava Fukse, popisuje postavu úředníka, který na základě intrik udržuje vztah s více ženami.  

Černá hvězda (1982) - román, vyšel v Německu, retrospektivní příběh, ve kterém se vrací do poválečného období a zobrazuje tehdejší společenské iluze a deziluze. Ústřední postavou je novinář Jiří Donát, který byl inspirován postavou jejího vlastního otce Jiřího Síly. 

Přítelkyně z domu smutku (1984) v exilu. 

Dialog o víře (1984) - korespondence Evy Kantůrkové s Josefem Zvěřinou, se kterým si začala dopisovat už ve vězení. I přesto, že je Kantůrková ateistka, dopisy jí v té době velmi pomáhaly. Zvěřina sám prožil 10 let v komunistických lágrech. 

Kniha Jan Hus (1991) stojí na pomezí románu a literatury faktu. Kantůrková zobrazuje Husa více jako člověka, člověka chybujícího, plného emocí. Podle knihy vznikl v ČT stejnojmenný seriál, ke kterému napsala scénář. Knihu doporučuji, je opravdu velmi čtivá.  

Pán věže (1992) je pokládán za jeden z vrcholných románů Kantůrkové. První rovina díla zobrazuje příběh českého spisovatele ze současnosti, který se na sklonku života pokouší zvládnout kristovské téma, lze jej identifikovat jako Jana Drdu. Druhá rovina díla se odehrává na počátku našeho letopočtu a hlavní postavou je Ješua. Obě roviny se prolínají a oddělují.  

Napsala ještě celou řadu dalších děl s různou úrovní, často se jedná o úvahy, záznamy deníků, rozhovory.